Pohyb musí hlavně bavit

Pohyb musí hlavně bavit

Motto: „Miluji vše, co se týká jakékoliv hry. Hra a zábava je pro mne život a lásku ke hře a její smysluplnost chci předávat dál.“

Bc. Zdeněk Krákora je sportovec tělem i duší. Vystudoval obor Aplikovaná tělesná výchova na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého. Pracoval v oddělení sportu a turistiky DDM Olomouc a ve vzdělávací agentuře ZAZO. Od roku 2016 je ředitelem Městského klubu v Novém Městě nad Metují a zároveň působí jako lektor NIDV a společnosti pro vzdělávání Zřetel. Je trenérem lukostřelby 3. třídy, trenérem florbalu C a basketbalu D, učitelem školního lyžování a školního snowboardingu, zakladatelem akademického lukostřeleckého MČR a středoškolské ligy ve frisbee.

Co pro Vás samotného pohyb znamená a proč je podle Vás důležité, aby se děti hrám a pohybu obecně věnovaly?
Pohybové hry jsou úžasným fenoménem rozvoje pohybových schopností a dovedností. Umění využít jejich potenciál je zásadní pro každého pedagoga, který se věnuje rozvoji dětí. Pohyb a láska k němu přináší velkou radost, kterou považuji za základní stavební kámen vyrovnané, aktivní a úspěšné bytosti.

Na letošním celostátním semináři pro vychovatelky povedete dílnu věnovanou pohybovým hrám. Kladete si nějaký cíl, kterého byste chtěl v průběhu dílny dosáhnout?
Rád bych účastníkům ukázal možnosti efektivního využití pohybových her pro rozvoj pohybových schopností a dovedností dětí, seznámil je s tím, jak lze využít prostor a pomůcky. Dílnu jsem koncipoval ryze prakticky. Účastníci si vše vyzkoušejí na vlastním těle, všechno si zahrajeme, dotkneme se několika okruhů pohybových her.

Hovoříte o různých typech pohybových her. Mohl byste je čtenářům Bulletinu podrobněji přiblížit?
První typem jsou honičky. Prvek na první pohled jednoduchý, ale poskytující velkou možnost variability, fyzické náročnosti. Rozmanitost v tomto případě navíc podporuje i zapojení různého počtu dětí.
Následují hry na rozvoj rychlosti. Kdo z dětí by nechtěl být rychlejší, mrštnější… Jak na to? Pokusím se ukázat, že kupř. „štafetovky“ není třeba pokládat za pouhé „zabití“ času.
Třetí oblastí jsou hry s míčem. Zde nezná české školství snad nic jiného než vybíjenou. Je cílem tělesné výchovy účast na turnaji škol ve vybíjené? Není, že?
Setkání zakončíme úpolovými hrami. Většina kluků, ale i některé holky, se rádi vzájemně perou, strkají a překonávají nějaký odpor. Proč jim takové aktivity neumožnit organizovaně a bezpečně.

Co byste závěrem vzkázal těm, kteří se rozhodli vaši dílnu navštívit?
Budeme si hrát, běhat, skákat, dovádět, na část dne se zpátky staneme dětmi. Nebojte se, i když si myslíte, že pohyb není zrovna Vaše doména. Všechny děti taky nejsou Špotákové, Sáblíkové, Boltové a Messiové. Jsou děti, které nikdy neudělají pořádně kotoul, ale mohou si hrát, mohou se smát, mohou řádit… To vše je v jejich možnostech a schopnostech. Stačí jen mít motivaci.
Pohyb musí hlavně bavit, pak to všechno dává smysl.

Děkujeme za rozhovor.

Naši partneři